Věcná část > Charakteristika kraje > Geomorfologické poměry

V severní části kraje se nachází vysoké pohoří Jeseníky, které se vyznačuje zaoblenými hřbety, příkrými svahy, hluboko zařezanými údolími a četnými skalními výchozy, tento horopisný celek se člení na tři podcelky. Pradědská hornatina s výškovou členitostí až 800 m n. m. a střední výškou 953 m n. m. má nejvyšší vrcholy v pohoří na celé Moravě: Praděd (1492 m n. m.), Vysokou Holí (1464 m n. m.) a Petrovy kameny (1438 m n. m.). Hřbet pokračuje k jihu Kamzičníkem, Velkým Májem, Jelením hřbetem, Břidličnou horou, Pecny a Pecí (vesměs nad horní hranicí lesa) až k sedlu Skřítek (860 m n. m.) a je spolu s Velkým a Malým kotlem přírodovědecky i turisticky nejzajímavější částí celé oblasti Jeseníků. Od Pradědu na druhou stranu pokračuje přes Malý Děd (1355 m n. m.) k Červenohorskému sedlu (1013 m), komunikačnímu středisku Jeseníků. Dalším mohutným masivem je hřbet Mravenečník – Velká Jezerná, na němž (na Dlouhých stráních, 1350 m n. m.) byla vybudována horní nádrž přečerpávací elektrárny.

Keprnická hornatina je již poněkud nižší (střední výška 895,5 m n. m.), zato má ještě příkřejší svahy. Její páteří je hřbet, táhnoucí se od Červenohorského sedla po Šerák, s nejvyšším Keprníkem (1423 m n. m.). Z něj vybíhá rozsocha Vozky (1377 m n. m.).

Nejvýraznější geomorfologickou strukturou je příkopová propadlina Hornomoravského úvalu s mírně zvlněným nížinným georeliéfem. Ten ostře kontrastuje s příkrými zlomovými svahy Nízkého Jeseníku na severovýchodě a téměř neznatelně je oddělen od Zábřežské vrchoviny na severozápadě. Nejvýraznější zlomový svah Nízkého Jeseníku prořezávají hluboká údolí levostranných přítoků Moravy (Bystřice, Bělkovický potok). Údolí Bystřice je pozoruhodné z geomorfologického hlediska, v jeho strmých svazích došlo ke vzniku četných mrazových srubů a kamenných proudů (PP Kamenné proudy u Domašova). Oproti tomu Zábřežská vrchovina není vůči Hornomoravskému úvalu výrazněji omezena a ani pravostranné přítoky Moravy se tak ostře nezařezávají do terénu. Její součástí jsou pozoruhodné krasové oblasti – Mladečský a Javoříčský kras, které vznikly na devonských vápencích. Kromě působivé krápníkové výzdoby se zde vyskytují i další krasové jevy, např. vyvěračky u Řimic, skalní brána Zkamenělý zámek a řícený závrt Zátvořice. Malá krasová oblast s několika závrty se vyvinula také mezi Grygovem a Krčmaní. Další výraznou sníženinou kerného původu je Moravská brána. Také její mírně zvlněný nížinný georeliéf kontrastuje s příkrými zlomovými svahy okolních kerných struktur Jeseníků. Zlomový svah oddělující právě tyto dva geomorfologické útvary ostře prořezávají pravostranné přítoky Bečvy. Velmi zajímavé je uskupení mrazových srubů, známé pod turistickým názvem Potštátské skalní město. Jihovýchodní omezení Moravské brány tvoří kerná struktura Maleník. Jeho nejvyšší partie mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi tvoří plochý hřbet, na kterém nalezneme krajinnou dominantu – zříceninu Helfštýna. Součástí Maleníku je také Hranický kras , jehož největší turistickou atrakcí jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně s mnoha neobvyklými krasovými jevy a Hranická propast, která je nejhlubší propastí v České republice. Novodobý antropogenní reliéf souvisí zejména s těžbou nerostných surovin – zbytky štol, důlních jam a odvalů, stopy po sobě zanechala těžba štěrkopísků a cihlářských surovin (umělá jezera), stavebního kamene, vápence a stavebních písků. Velmi problematické jsou vápencové velkolomy na Přerovsku, které se nacházejí v těsném sousedství několika významných chráněných území.

Další informace: Geologické mapy České geologické služby